Srdečník
Výskyt : Je rozšířený po evropě a na Sibiři. U nás se vyskytuje na suchých loukáchm oidél cest, na rumištích a psatvinách.
Sběr a úprava : Na začátku květu se odstřihují olistěné vršky. Suší se v zavěšených svazcích pokud možno rychle. Umělá teplota při sušení nemá být vyšší než 45° C. Kvetoucí rostlina píchá, zvláště po usušení. Droga je bez pachu a má slabě hořkou chuť.
Účinné látky a působení : Obsahuje hlavně hořčinu leonorin, tříslovinu (9 %) silici a alkaloid leonokardyn. Odedávna se nať užívala stejně jako kozlíkový kořen při angině pectoris. Je 3-4 krýt účinější než kozlík, ale dnes se užívá celkem zřídka.
Užití : Jako mírné kardiotonikum (Léky upravující srdeční činnost zlepšení tonosu srdečního svalu) a sedativum (uklidňující léky; jednou denně 2 čajové lžičky na šálek vody, v prášku 2-4 denně) Užívá se při bušení srdce, při úzkosti, neklidu a kolísavém nebo zvýšeném krevním tlaku, při potížích klimakterických a zvýšeném zadržováním tekutin v těle. Předpokládaný diurektický účinnek je pravděpodobně způsoben příznivám vlivem srdečníku na myokard (srdeční sval)